Žaloba z velezrady je způsobem, jak si zvednout popularitu

Minimálně dvacet senátorů zvažuje podání žaloby z velezrady na prezidenta Václava Klause. Jeden z nich, František Bublan, který je senátorem za ČSSD, tisku prozradil, že důvodem pro podání žaloby by měla být nejen lednová amnestie, ale také váhavost prezidenta před podpisem Lisabonské smlouvy či nedoplňování Ústavního soudu.

Možná by v té souvislosti bylo dobré připomenout, co se vlastně podle českého práva rozumí velezradou. Jedná se o takové jednání prezidenta republiky, které směřuje proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Takovou žalobu může podat jen Senát, ale pouze se souhlasem Poslanecké sněmovny a řízení pak probíhá před Ústavním soudem. V případě, že by Ústavní soud uznal prezidenta vinným, může jej potrestat pouze zbavením prezidentského úřadu a způsobilosti znovu se v budoucnosti o úřad ucházet.

Vzhledem k tomu, kolik dnů chybí do konce Klausova prezidentského mandátu a také s ohledem na skutečnost, že podle Bublana by měla být případná žaloba podána až koncem příštího týdne, je zcela zjevné, že by ji Ústavní soud nemohl projednat dřív, než uplyne mandát prezidenta Klause. Zabývat se odnětím prezidentského úřadu někomu, kdo již v úřadu prezidenta není, by bylo zcela absurdní.

Když se pak zamyslíme nad argumentací pro podání žaloby z velezrady, je poněkud nejasné, jak uvedené příklady ohrožují svrchovanost a celistvost republiky či její demokratický pořádek. Váhání s podpisem Lisabonské smlouvy či nedoplňování Ústavního soudu již někteří senátoři v souvislosti s žalobou z velezrady zvažovali. Ani v jednom případě však autoři těchto návrhů nezískali podporu svých kolegů senátorů. Nyní jsou tedy tyto návrhy oprášeny a přidány k argumentaci, protože Bublan sám uvedl, že s pouhým argumentem amnestie by asi u Ústavního soudu neuspěli. Navíc je pikantní, že tyto argumenty znovu zaznívají, protože v případě Lisabonské smlouvy mohou existovat pochybnosti, zda právě ona neohrožuje svrchovanost České republiky, a v případě ústavních soudců je to právě Senát, kdo je brzdou jmenování nových kandidátů.

Co se týká lednové amnestie, kterou by někteří senátoři svým návrhem k Ústavnímu soudu chtěli zrušit, tak ta je prezidentovi republiky umožněna čl. 63 Ústavy. Nejvyšší český zákon nijak neupřesňuje, jaký rozsah by měla prezidentská amnestie mít a toto ponechává zcela na rozhodnutí hlavy státu. Nejsem bezhlavou příznivkyní amnestie a nedomnívám se, že by její rozsah byl správný, ale nedomnívám se, že by prezident Klaus svým rozhodnutím jakkoliv porušil ustanovení Ústavy České republiky, takže ani tato amnestie asi nemůže být argumentem pro žalobu z velezrady.

Vše, co popisuji, si dozajista uvědomují asi i sami senátoři, o čemž svědčí i váhavý přístup senátorky a bývalé ústavní soudkyně Wagnerové. Pak je tu však otázka, proč vlastně senátoři o návrhu žaloby, která zřejmě nemá naději na úspěch, uvažují a mluví v médiích.

Důvody jsou možná dva: buďto se za žalobou skrývá snaha o změnu Ústavy ve smyslu upřesnění článku 63, které by vymezovalo rozsah amnestie, nebo je důvodem snaha některých senátorů zasurfovat si na vzedmuté vlně nenávisti vůči Klausovi a jeho amnestii. To se přeci může hodit a třeba to může pomoci získat politické body pro budoucí volby.